,,Ne každé oko vidí stejně. Žádné však nespatří, co vidí jen čisté srdce. I svět kolem nás je jiný, než běžný pohled postřehne. Kouzlo může mít maličkost či stará věc a domov tvoří to, co nese stopu lásky všedních dnů. Kéž nevšední pohled umělce pomůže vidět za věci ještě dál… Na prahu tisíciletí je třeba pohled ducha zaostřit.“ Týmto citátom  Jana Graubnera, českého katolíckeho biskupa, začína kniha fotografa Jindřicha Štreita, Brána naděje. Od jej vydania uplynulo 19 rokov. Ako dokumentarista mapuje Jindřich Štreit vyše 55 rokov človeka v čase. Jeho ľudia sa neraz ocitajú na okraji spoločnosti, kde sa odohrávajú najtvrdšie zápasy o prežitie a obhájenie ľudskej dôstojnosti. V čom nachádza zmysel pri fotografovaní, čo je podľa neho dobrá fotografia a čo si váži na krajine, z ktorej pochádza?

Rozhovor pripravila Kamila Balcová, foto: archív Jindřich Štreit