203A3870-2-2

Ako 14-ročná odišla z rodného mesta, aby si splnila sen a nastúpila na keramickú školu v Bechyni. Štúdium úspešne ukončila, výrobe keramiky ostala verná dodnes. Založila značku Keramika Malina a svoju tvorivosť uplatnila aj v oblasti interiérového designu. Tri roky vedie galériu Krystal v Havířově, ľuďom sa prihovára aj prostredníctvom blogu. V rozhovore prezradila ako začínala, čo ju viedlo k založeniu galérie, koho výstavu si sama rada pozrie, alebo aj to, čo považuje za dôležité vo výchove detí.

Rozhovor so Soňou Malinovou

Pripravila: Kamila Balcová,

Foto: Daniel Livečka, archív Soňa Malinová

Vyštudovala si strednú umeleckú školu keramickú. Keramike si ostala verná, jej výrobe  sa venuješ  vyše 20 rokov.  Bola keramika v tvojom prípade jasná voľba, alebo si sa k nej dostala viac menej náhodou a zamilovala si si ju?

Chodila jsem sice od pěti let do lidové školy, ale nikdy jsem neuvažovala nad tím, že bych se uměním živila. V osmé třídě se to změnilo. Začala jsem se intenzivně připravovat na talentové zkoušky. Tehdy brali na keramickou školu v Bechyni jen 14 studentů z celé České republiky. Moc šancí jsem si nedávala.

Zkoušky začaly velmi komicky. Nedosáhla jsem kvůli výšce na modelářský stojan, museli mi donést stoličku.

Ten rok byl plný zvratů, smutku i radosti. Umřel mi otec, dostala jsem se na školu a odstěhovala se ve 14 letech 400 km od domu.

Ako 14-ročná si bola zrazu odkázaná sama na seba. Ako si to vnímala? A čo tvoja mama? Musela mať o teba príšerný strach.

Byla jsem ze všeho vykulená, ale velmi rychle jsem se adaptovala. Od 16 jsem bydlela na podnájmu.  Nikdy mi nepřišlo, že by se mamka příliš strachovala.

Často jsem jezdila stopem, přespávala na půli cesty v Praze ve střešním bytě, kde mi nikdy nebylo jasné, kdo je majitel a kdo tam je jen na noc. Ale i když jsem měla svoje divoké období, vždycky byl ve mě pud sebezáchovy.

V osmnácti jsem si připadala dospělá, připravená otevřít si svůj ateliér a živit se tím, co jsem vystudovala.

IMG_0090

Aké boli začiatky?

Otevřela jsem si ateliér ve  sklepě jednoho domu asi 5 km od mého bydliště. Prostor byl bez topení, denního světla, bez toalety. V zimě jsem místnost vytopila elektrickým topením sotva na 15 stupňů. Ale neplatila jsem nájem a to se na začátku hodilo.

Keramiku jsem rozvážela na kole v krosně. Teď mi to přijde šílené, ale když je člověk mladý, snese  hodně. Časem jsem se přestěhovala do lepšího prostoru. Nejnáročnější období bylo, když se mi narodily děti. S oběma jsem pracovala až do porodu a u obou jsem začala pracovat jen pár týdnu po jejich narození. Když spaly, šla jsem do ateliéru nebo jsem pracovala v noci. Nemohla jsem si dovolit prostor na dva  tři roky vystěhovat a pak začínat znovu. Časem jsem si našla chůvu na tři dopoledne v týdnu. Byla to moje sousedka. Měly jsme stejně staré děti, pro děti to bylo velmi přirozené prostředí. Vždycky jsem měla štěstí na lidi kolem sebe.

A pořád mám.

V súčasnosti máš už keramickú dielňu priamo v tvojom rodinnom dome. Vnímaš dielnu ako výsostne súkromný priestor, alebo ho sprístupníš aj ľuďom tebe menej známym?

Mám tři prostory na tvoření. Keramickou dílnu, ateliér na půdě, kde navrhuju interiéry a kancelář v galerii, která je v centru města. Setkávám se s lidmi pouze v galerii, ateliéry v domě jsou moje soukromá zóna. Jsem ráda sama a v tichu.

Venuješ sa tiež interiérovému designu. V tvorbe je podstatný štýl. Keď sa povie Malina design, aký obraz sa snažíš sprítomniť, vyjadriť? 

Světlý prostor s přírodními materiály. Originální kusy nábytku a dekorací, které dělají interiér výjimečným.

DSC06844

Istý čas si pracovala ako designérka v programe Českej televízie. Aké to bolo obdobie života? A kam ťa nasmerovalo?

Byla to skvělá zkušenost a ze strany televize obrovská důvěra v někoho, kdo nestudoval architekturu ani design. U prvního natáčení jsem se rozbrečela tak, že jsem hodinu nebyla schopná něco říct na kameru. Moje první 3D vizualizace byla krabice od bot a nábytek z lega. Řekla bych, že dost punk, ale na druhou stranu to bylo velmi přirozené a autentické. Pracovali jsme u reálných lidí, za reálný rozpočet. Nikdo nás nenutil dělat nějakou show. Cítila jsem ze strany štábu obrovskou podporu.

Od září letošního roku po pětileté pauze se pořad obnovil, ale má trochu jiný koncept. Pořadem provází herci Roman Zach a Jana Stryková. Samotný název už určuje, kudy se každý díl bude ubírat. Bydlet jako malý lovec, Bydlet jako vesničanka, Bydlet jako rusalka.

203A3898

Čím ti design učaroval? 

Výhoda interiérového designu je, že prototypy nenavrhuju do šuplíku, ale pro konkrétní osoby. Rychle se zrealizují a pak se začnou testovat v běžném životě. Myslím, že právě pro ty finesy a nábytek na míru mě často lidi oslovují.

Dělat design je zábava. Každý den jiný.

V roku 2006 si otvorila internetový obchod a štúdio so zameraním na interiérový design krystalshop.cz, v roku 2015 Galeriu Krystal v Havířově. Keď si predstavím, čo všetko predstavuje len vedenie galérie, premýšľam nad tým, ako to všetko stíhaš? 

Asi bych potřebovala kouče, který by mi řekl, co mám ze svého života vyškrtnout. Já sama nejsem schopná se ani jednoho vzdát a podle toho to taky někdy vypadá. Nicméně poslední rok mám pocit, že se věci krystalizují, efektivněji využívám čas a naopak ho neutrácím činnostmi, které mají mizivé výsledky. Víc si užívám života a ono to nějak všechno dohromady funguje.

Soňa Malinová

Čo ťa viedlo k založeniu galérie a ako by si zhodnotila prvé roky jej fungovania? Často totiž mávame nejakú predstavu o stave vecí a až keď sa pustíme do ich realizácie zistíme, čo to všetko obnáša.

Byla to shoda okolností. Město vypsalo výběrové řízení na provoz galerie. Vyhrál to někdo jiný, ale po roce to vzdal a tak jsem se přihlásila znovu. Vyhrála jsem to jenom díky tomu, že o to neměl už nikdo jiný zájem. Hned na začátku jsme udělali rozsáhlou rekonstrukci, aby prostor vypadal opravdu reprezentativně. Musela jsem si sama v sobě ujasnit, jestli jsem ochotná galerii financovat z vlastních zdrojů. Cíleně si zakazuju myšlenky, co všechno bych si místo provozu galerie mohla koupit:)

Letos to bude třetí rok fungování a hlavně díky lidem, kteří mi s galerií pomáhají, to jde moc dobře. Ještě pořád mám ten stejně blažený pocit, když vejdu do galerie.

Kurátorom galérie je Daniel Livečka, grafickú stránku má na starosti Marek Chmiel. Galéria pripravuje okrem výstav aj besedy, vzdelávacie programy, odborné prednášky. Všetko nasvedčuje tomu, že ste zohratý  tím. Podľa akého kľúča vyberá galéria umelcov, ktorých následne predstaví?

 Z velké části výstavy vybírá Dan. Jsme zaměření na fotografii a design. Vzhledem k tomu, že Dan studuje dálkově Institut tvůrčí fotografie, má daleko větší přehled. Já vybírám výstavy zaměřené na grafiku a design. Často to bývá tak, že autora dlouho sledujeme a pak se odvážíme ho oslovit. Tak to bylo i s tvým bratrem Andrejem Balcem. Pro mě osobně je klíč ve výběru i to, aby výstava byla pro lidi srozumitelná. Neříkám, že líbivá. Pokud k výstavě potřebují rozsáhlý text k pochopení záměru, je něco špatně.

IMG_7881

Galéria je priestorom, kde sa koncentruje umenie, tvoriví ľudia. Výstavy vnímam ako sprístupňovanie jedinečného vnímania sveta optikou umelca. Prostredníctvom fotografie, obrazu, videa. Koho tvorba či už z domácich alebo zahraničných umelcov ti je osobne blízka?

Z fotografů mám ráda Markétu Luskačovou, Josefa Koudelku. Jeho soubor Invaze 68 mě pořád dojímá. Grafičku Adrienu Šimotovou, ilustrátorku Andreu Tachezy,  sochaře Františka Kyncla a jeho monostruktury. To mi připomíná, že jeho výstavu jsem viděla v nádherné soukromé galerii Galerie Závodný v Mikulově. Dům vyhrál Českou cenu za architekturu.

Určitě stojí za zmínku i šperkař Hanuš Lamr. Navrhnout krásný šperk je pro mě stejně obdivuhodné jako namalovat hezký obraz .

Ráda čtu rozhovory s umělci a zajímá mě jak došli k tomu, co dělají, jak bydlí, přemýšlí. Výborný je blog The Selby, O bytech a lidech nebo slovenský Hemmet.

O tom, čo ťa inšpiruje a zaujíma píšeš na blogu. Tvoj postoj k životu sa odráža v tvojej tvorbe,  aktivitách v galérií a aj v tom, čo uverejňuješ ako bloger.  Život je pes, Nič nie je zadarmo, Život nie je prechádzka ružovou záhradou, Žijeme len raz…. To všetko sú isté postoje, s ktorými môžeme alebo nemusíme súhlasiť. Aký je ten tvoj?

Život je nádherný, jen proto musíme každý den něco udělat.

unnamed

Si galeristka, designérka, blogerka, výtvarníčka a si aj matkou dvoch detí, partnerkou. Čo si sa ako matka snažila a snažíš  posunúť tvojim deťom

Od mala jsme s dětmi probírali i ,,dospělé” témata. O politice, o etice v podnikaní, o umění, o štědrosti.

Když měl David asi 7 let, všechny svoje peníze věnoval na charitativní projekt. Nebylo to tím, že by nerozuměl hodnotě peněz nebo, že by neměl svoje vlastní tužby, ale přišlo mu to v tu chvíli správné. Nedávno organizoval sbírku na invalidní vozík pro otce jeho spolužáka.

U toho mladšího jsem cítila, že nejvíc potřebuje upevnit sebevědomí. Jako malý byl vnitřně nejistý.

Víc než kázání na téma dobré chování je účinnější osobní příklad. Všichni to víme, ale při každodenním životě si to málo uvědomujeme.

Keď som ťa stretla a pozorovala vo vzťahu k tvojmu partnerovi, Danielovi, vnímala som váš vzťah ako harmonický a silný. Páči sa mi, keď cítim z partnerov pakt spojenectva. Vnímam to ako hodnotu….

S Danem jsem velmi šťastná a sama sebou. Sedíme si po intelektuální i duševní stránce. Každý zvlášť se intenzivně věnuje tomu, co nás baví a zároveň nás těší být spolu. Fungující vztah dává energii a svobodu se rozvíjet.

Ďakujem za rozhovor. Prajem veľa tvorivých síl a energie do ďalších projektov.


ArtLifestyle
Author: kaminotes

Get Connected